Tak ještě jednou. Psal jsem o bechyňském hřbitově komerčně, anglicko-česky. Byla to vážně dřina. Teď si chci udělat radost a napsat si článek pro vlastní potěšení. S jinými fotografiemi, s jiným textem...
Vidíte dveře, kliku, klíč, kousek hřbitova... Křesťanské hřbitovy se taky na noc zamykají. Kvůli vandalům a zlodějům. Ráno je někdo otevře. Kostelník, jiná pověřená osoba... Ale Židé už u nás prakticky nežijí. Aspoň ne ti ortodoxní, co by byli ochotni se téhle činnosti věnovat. Pár stovek. Asi ne v každém okresním a menším městě.
Tohle bývala v Bechyni synagoga. Muzeum turistiky... Ve vlastnictví Klubu českých turistů. Mimochodem, to bych mohl, mám nafocených hodně synagog, které už dnes synagogami nejsou. To by byl taky článek...
Zkrátka tady nám klíč od hřbitova nepůjčí. Zase mimochodem. Synagoga, tedy Muzeum turistiky, už nestojí v Židovské ulici, ale v Široké. Ne, že by ji přestěhovali, ale ulice se přejmenovala. Vím já proč?
Ale aspoň mě v muzeu někam poslali. Do městského informačního centra. Dneska má informační cetrum každá větší vesnice, aspoň přes léto. Tak aby nebylo v Bechyni, která má skoro 5.000 obyvatel...
Abych nezdržoval. Paní městská informátorka je bakalářkou historie. Vegetariánka... Mám klíč!
Když chcete klíč od židovského hřbitova, musíte předložit občanský průkaz. Údaje z něj se posílají na židovskou obec do Prahy. Už o mě vědí, že vymetám jejich hřbitovy. Jsem v databázi. Ale žádné cílené reklamy mi zatím nechodí. I když, co já vím...
Začneme tou nejstarší částí. Která je pro laika nejméně zajímavá. Protože je tu všechno polorozpadlé, omšelé, hebrejsky, nečitelné...
Opravdu je srpen. Ale příroda už vypadá jako podzimní. Mé kroky šustí v listí. Melancholie... "Herdek, ženo, nelez mi do záběru! Pardon, já si myslel..." Nejsem tu sám. Bechyně je lázeňské město. Co mají hosté dělat, když tu tráví tři týdny? Pán prosvištěl hřbitovem za pět minut. Zjevně ho tu nic nezaujalo. Spalující vedro...
Hřbitov zčásti zakončuje bývalá hradební zeď. Bechyně je jedním z mála českých měst, kde se prakticky zachovalo původní opevnění. Jen je už obestavěné, přestavěné... No, brány už zbořili.
A jde se hledat cohenská branka a studna... Cohenové měli z rituálních důvodů vstup na hřbitov zakázán. Výjimečně sem mohli, když pochovávali vlastního rodinného příslušníka. A to nesměli vstoupit branou, kudy se vnášeli nebožtíci.
Také by tu měla být prostora, kde pohřební bratrstvo upravovalo mrtvého. A k tomu patřila studna. Když nebyl pramen. Mimochodem, v synagoze měla být i mikve, rituální očistná lázeň. Příště.
Žádný přístřešek tu není. Třeba ho zlikvidoval zub času. Studna a branka... Tohle? Jenomže byla-li tu branka, nevede na ulici, ale do sousedního hospodářství. Ostatně, to by nebylo vyloučené... Ale letos to taky zkoumat nebudu.
Takže se zas zkusím naladit na nostalgicko-melncholickou notu. Pohřebiště národa, který byl skoro zničen...
Respektive... Inkriminovaný národ se přesunul jinam. Nedobrovolně, za strašlivých obětí. Ale vzkvétá tam. Kolikrát v historii se tohle Židům stalo? Asyrské zajetí, babylonské zajetí, diaspora... Žít se musí. Jak to jde.
Tak trocha toho "bádání"... Pan Katz má náhobek německo-hebrejsky. Pokoj popelu jeho... Ateista? Ale na posledním řádku těch pět písmen znamená "Buď jeho duše uvázána na svazku života". To svědčí o víře. Já nevím.
Pan Lampl to má hebrejsko-česky... Tam není o víře nic. Poctivě žil, sladce zesnul. Dožil se požehnaně...
Mimochodem. Města bývala extrémně nezdravé místo k životu. Vysoká koncentrace lidí, parazitů, žádní hygiena... Od středověku po konec 19.století. Málokterý křesťanský měšťanský rod dal víc než dvě generace. U Židů to ale bylo jinak. Ti se myli! Podivná výstřednost...
Když přišla pandemie, Židé umírali méně než křesťané. Jasný to důkaz, že za pandemií stojí oni... Takže některé židovské rodiny tu pohřbívají mezi 17.stoletím až rokem 1942. Deset generací, klidně.
A zase pépéjéčko (pokoj popelu jejich)... A veršovánka, kterou byste potkali klidně i na křesťanském hřbitově. Ukradená fotografie. "Nezhotovíš sobě rytiny či jiného podobensví..." Asimilace. Sionismus. Věčný problém volby. Udržení si identity, přizpůsobení se...
A víc fotek už z tohohle hřbitova nemám. (Kecám.) Ale prakticky naproti, za zdí, je další... Křesťanský. I když...
S opravdu krásným kostelem a překvapením... Alespoň pro mě.
Teda, česky mě to vážně baví psát. Čas utíká, půlhoďka fuč, žádná námaha, čistá radost. Tak nevím, jestli se ještě pokusím o angličtinu. Zkusil jsem to, no. Výsledek se napoprvé nedostavil. Jasně, ještě bych měl...