Kořeny dnešního Turecka

Lze je datovat do pátku 22. června 2001, kdy turecký ústavní soud rozpustil Stranu ctnosti. Reformističtí islamisté si pak uvědomili, že příliš otevřeným islamismem své cíle neprosadí. Proto 14. srpna 2001 založili Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP), která se oficiálně přihlásila k liberalismu, lidským právům (čímž se myslí zejména ukončení zákazu šátku ve veřejných budovách) a tržní ekonomice.

Evropský establishment jim na to skočil, neboť jsou pro něj důležitější slova než skutky. AKP považoval za islámskou variantu křesťanské demokracie, zvláště, když byla pozorovatelkou v Evropské lidové straně. AKP měla podporu Cemaat (angl. Gülen movement), které je na Západě vlivné a ovlivňuje kněžskou kastu dnešní doby: justici.

Ve volbách 3. listopadu 2002 AKP drtivě vyhrála 34 % nad kemalisty (CHP) s 19 %. Dočasným premiérem se stal Abdullah Gül, který plní úlohu tureckého Medveděva, a řádným 14. března 2003 po ústavních změnách bývalý cařihradský primátor Erdoğan. Přesedou parlamentu se stal krétský řecký muslim Arınç. V Turecku začal nový régime postupné islamisace. Tomuto vývoji napomohlo i odhalení tajné sekularistické organisace Ergenekon, když 1. března 2001 začalo prověřování konfidenta MİT, jímž je Tuncay Güney, policií.

Officiální ideologií AKP je konservativní demokracie podle Akdoğanovy knížky z roku 2004, což je jen krycí název pro islamismus ve střihu Muslimského bratrstva (GIM nebo Ikhwan). Demokracií se myslí lidovost, protože AKP má značnou podporu tureckého venkova. AKP se hlásí k dědictví Osmanské říše a prosazuje centralisaci a jmenování místo voleb. Přechod na presidentský systém již prosadila.

Ačkoliv AKP byla velice hospodářsky úspěšná (9% růst v roce 2011), sekularisté se nevzdávali. V roce 2007 proti AKP vypukly massové protesty sekularistů. Dne 30. července 2008 o jeden jediný hlas i vinou Cemaat neprošel na ústavním soudu návrh na zákaz AKP. V roce 2010 byla odhalena další tajná sekularistická operace: Perlík. Ale největší protesty proti AKP začaly 28. května 2013, které měly publicitu i v Evropě. Zúčastnilo se jich 3,5 millionu Turků. Policie rozprášila obsazení parku Gezi na náměstí Taksim 15. června 2013. Během nich bylo umrceno 11 lidí. Protesty umlkly 20. srpna 2013. Dne 13. listopadu 2013 AKP vstoupila do AECR; odtud podpora od ODS.

Avšak již 17. prosince 2013 začalo s podporou Cemaat, který má značný vliv v justici a policii, podle AKP se jedná o paralelní strukturu, vyšetřování korupčního skandálu AKP. Roztržka mezi AKP a Cemaat se tím stala viditelnou. Reakcí bylo 14. prosince 2014 zadržení předních novinářů a mediálních manažerů patřících k Cemaat. USA proti tomu vyslovily varování, že to ohrožuje demokratické základy Turecka, a EU, že je to proti evropským hodnotám. Největším skandálem před převraten bylo, když Zaman, turecká Mladá fronta patřící k Cemaat, zveřejnila článek o propojení tureckého establishmentu a Islámského státu.

Přetištěno ze Svobodné kultury

H2
H3
H4
3 columns
2 columns
1 column
Join the conversation now
Logo
Center