Ne, recepty ode mě nečekejte. Nakládaný hermelín (NH) je totiž univerzální jednotka obtížnosti výslovnosti českých slov a vět. Funguje to celkem dobře, zejména protože dobře chutná, a tak se nakládaný hermelín dá snadno zapamatovat, byť ne vyslovit. Alespoň pokud chodíte s mlsnou Španělkou. Já zatím žádnou jednotku obtížnosti španělské výslovnosti nemám, jednak je snazší než ta česká a jednak jsem se španělsky svedl domluvit i předtím.
Takže třeba takový Jindřichův Hradec, kam se s T. chystáme, je s obtížností 1,5 NH rána pod pás. (Jasně, mohli bychom jet do Mostu, který vyslovují Češi i Španělé takřka stejně, ale co tam, že...) Naštěstí je třeba takové vyznání lásky výrazně snazší než nakládaný hermelín. A mé křestní jméno taky, kdybych byl Řehoř, asi bych měl smůlu.
Každopádně v takové, inu řekněme multikulturní, domácnosti není všechno vždycky růžové. Dospěli jsme k názoru, že není od věci redefinovat některá anglické výrazy (anglicky přece jen komunikujeme nejvíce). Kupříkladu:
Suicidal tendencies – the willingness to wake up a Madrileña before noon without serving a coffee and chocolate immediately.
Phlegmatic – A Madrileña who doesn’t kill the disruptor on the spot while being treated that badly.
Ve volném překladu zhruba takto:
Sebevražedné sklony - ochota vzbudit děvče z Madridu před polednem a nenabídnout jí při tom okamžitě kávu a čokoládu.
Flegmatik - Děvče z Madridu, které okamžitě neusmrtí narušitele, přestože je s ním zacházeno takhle mizerně.
Ve Španělsku totiž žijí v trošku jiném časovém pásmu. Zhruba o šest hodin, takže budit někoho před polednem je opravdové zlo. Jít na návštěvu v sobotu po obědě, řekněme ve tři, je vrchol neslušnosti. A když na oslavu narozenin přijdete v deset večer, organizátory svým brzkým příchodem nemile překvapíte. Ale končívá se kolem šesté ráno, žádný půlnoční úprk na metro. Patnáctiletí mají být doma do dvou do rána.
A je toho víc, ale to zase třeba jindy.
