Přicházím trošku s křížkem po funuse, neboť toto téma o víkendu skončilo a my máme už nové. Každopádně přišlo by mi líto se k tématu ještě nevyjádřit.
Vždycky jsem byl člověk činorodý, a pokud jsem měl nějaký záměr, nějaký cíl a nějakou tu práci, nedokázal jsem příliš odpočívat.
Meditaci v duchovním slova smyslu nepraktikuji.
Možná by za ni dala považovat modlitba či vnitřní rozhovory s Bohem, které občas vedu. Snad.
Meditaci jako nástroj ponoření se do vlastních myšlenek, nástroj pro vyčištění mysli bych mohl najít v přírodě.
V přírodě, když procházím krajinou, lesy a loukami, kdy celé hodiny nepotkám živáčka, to je pro mě ta pravá meditace, kdy mohu přemýšlet o čemkoli, o životě anebo naopak mohu vypnout a nemyslet vůbec na nic.
Tak odpočívám a třídím myšlenky. Medituji nasáváním naší pramatky přírody, našeho přirozeného světa a domova.
Chvalozpěvů na jaro, přírodu a krajinu už jsem tu popisoval hodně. Není nad to, když sami vyrazíte ven, třeba do lesa, jako 
Soustředíte se jen na svůj dech, na vítr, slunce, oblohu a den, který teď patří jen a jen vám. Tak zažijete moji meditaci.
Jindy bych zas mohl za meditaci považovat dlouhou, monotónní jízdu na kole, když člověk jede tak trochu jako robot, automaticky udržuje tempo a spoléhá na své instinkty.
Můj hlavní mozek se tak může věnovat činnostem zcela odlišným stejně tak, jako když procházím přírodou.
V poslední době stále málo medituji a odpočívám. Mám svou práci. Mám svůj cíl…
