Řekl mi jednoho dne, tehdy ještě kněz, Jiří Prokop Zeman, že v nejdůležitější zkoušce jsem obstál a můžu si už dělat co chci. Ta formulace byla nějak tak: "Kdybych přestal, tak vše, co jsem viděl i v té nejhorší scéně, by nebylo posluchači dostupné, selhal bych jako svědek a Sára by možná ani nebyla."
Nevím přesně, jak jsem to řekl, chtěl jsem se raději vyzpovídat, ale tak, aby se o tom všem i vědělo.
Jenže pak začala ta hloupá koronavirová doba a byli jsme všichni zavření a já měl jenom klávesy a kebuli, která nechtěla poznávat příliš cizích myšlenek, aby ty moje nezmizeli.
Říkal jsem si: "Chlapče vydrž, ona je, živá a zdravá, někde jinde, ale je, určitě je, to by sis nevymyslel."
Raději jsem kopal díru do země, než aby ten dědeček nebyl zázračný, raději jsem předstíral, že miluju i Čoudelku, když jsme si byli tak blízcí. Táta: "Tak až budeš mít hotovo, tak přijď na šachy."
Jsem blb raději naschvál, než aby tohle nebyla rána od Boha, jenomže když to říkám až teď? Když moji svědci byli psychoterapeut Jiří Jakubů, Jiří Prokop Zeman alias Skřítek, pater Martin Janata a tak dva exorcisté?
Stačí tak málo?
Myslím, jestli stačí 'nás' tak málo...
A stejně u mě nikdy nevíš, co myslím vážně, i když teď evidentně pláču a mažou se mi písmenka před očima.
Spisovatel jsem spíš ruského typu: "Tak dlohé, že tomu musíš věřit, ze zlomku se akorát tak vyspíš nebo zebleješ."
Je to jako v Goyových přízracích: "On nebyl ten kdo čaroval, ale ten, kdo to zachytil."
Zkuste odvozovat, jaký měli sex, když znáte jen jejich noty.
Ravel, Chopin i Bortkiewich maj vrcholy větší, než bigbeat, ale protože neměli zesík (zesilovač).
Dneska stačí kytara a já furt myslím na toho Bobbyho Browna, že tak museli podle všeho Zappovi říkat už někdy na základce.
Nakonec nemůžu říct nic jinýho, než: "Miluj!"
Milujte hodně, to stačí, vždycky to stačilo a jestli někdo někdy prohlásil, že mi to závidí, tak já svýho času tvrdil o Bohu, že nám závidí hříšnost a to je jedinný Jeho hřích.
Je to dostatečné kousnutí se do ocasu? Je závist hřích, nebo jen pocit?
Tam už váháte?
Protože když to člověk cítí, protože sám třeba nemůže na lidi ani promluvit, tak jako to měla Čoudelka, tak zlí být nemůžete, jen se nemůžete zbavit pocitu, že je tak nespravedlivé, že pro Vás láska není...
Není. (Tečka.)
A když pro Boha láska není, protože je Láska On, tak už to dává perfektní smysl.
Nechci to být už víc, jsem láska až na půdu, milují mě v hospodě, na ulici, v tramvaji a ve škole.
Já jí rozumím, proč to nechce psát s X, když X na všech mapách včetně internetu znamenalo zatajený poklad.
Věřím, že i píča může být hezká, ale to už nebude tolik povídání o Bohu, jako dřív.
Dej si to do jména jako Iannis Xenakis a máš vyhráno.
Bral bych se přejmenovat, ale tenhle blog už navždy zůstane 'Jako Ty!' (Jan Kotyk)
