Někdy blábolím, je to prokletí, včerejší poust tím byl postižený, ale nechám ho tady.
Jsem schopný si myslet, že ta díra, kterou jsme kopali s Pepou, je díra červí ad.
Už mě to unavuje, včera jsem napsal, že Korona vznikla tak, že jsem si rok nevyčistil zuby a pak dal Sáře pusu...
Nemůžu už... A je tu jen jeden důvod, proč se mi myšlenky stále spouští: Ona tu prostě není...
Lidi laskavě si uvědomte, že mě miluje a situace tak už bezmála sedm let nevypadá, jsem zoufalý, jezdil jsem kopat zlato, abych se o ni postaral, komponoval jsem hudbu, abych své stavy přeložil a nic...
Jedno setkání, za které mě zavřeli, se neslo v duchu vtipů na mé prožívání, přednášení textů mých a o mně, které jsem neměl šanci chápat, protože byly z budoucnosti.
Je tady otázka: "Kdy?" Je tady otázka: "Jak?" a: "Proč?"
Na žádnou neznám odpověď... Snad by se řeklo: Nikdy, nijak a z žádného důvodu.
Už jsem si vytrpěl dost, pošlu odkaz na blog Sáře, musí vědět, že mé texty žijí se všemi pochybnostmi o světě a že jedinný důvod, proč se mi to děje, je Ona.
Jestli zase neodpoví, budu muset vymýšlet, jak jsem já zachránil svět, což zase nepůjde, jako nikdy předtím a vymyslím zrovna takovou blbost, jako třeba včera, doufám, že už nic, jako cestu nahý do Rakovníka, nepodniknu.
Chybí mi.
Moc.
