proč jsem toho zázračného Pepu potkal.
Kopání Štěchovického zlata roky na Stochově je obraz analogický k mému přeopatrnělému mesiánství.
Je to stejné: Prostě nemůžu dovolit to popřít, protože kdybych to náhodou nemohl být já, protože to popřu, tak to nemusí být nikdo a to by byla škoda.
Z mého úhlu pohledu byla realistická vidina ztracené zlato vykopat, ale: Věděl jsem dobře jak malá je to pravděpodobnost, ale větší strach jsem měl tezi popřít.
Stejně je to se mnou, podle Sářiných slov Bůh být můžu a basta. A že to musím říkat doktorům je dobrá strategie z toho úhlu pohledu, že se to alespoň o mně bude vědět.
"Tyjo, on to mohl myslet vážně..."
Víte, nejraději ze svých vět, které chci, aby o mně říkali mé ženy (Martička, Čoudelka, Xeňa, Sára, Terka, Kačí ad.), je:
"Dnes už mi vlastně dochází, že si srandu nedělal, ale je mi to jedno, protože ho mám ráda."
K MDŽ jsem pro mámu nekoupil kytku, vracím se z Polep, kde jsem byl se spřízněnými schizofreniky a Jarolímkem a moc jsem si pobyt užil, nabídnu mámě alespoň zahrát na piáno, třeba tu její:
Jan Kotyk - Pět drobností pro mamku (klavírní verze) Op. 10a (2020)
Jan Kotyk - Pět drobností pro mamku verze pro varhany Op. 10 (noty) (2020)
